Pro některé děti to přichází jako naprostá samozřejmost. Sotva umí mluvit, už se vás ptají, co znamená každé písmenko, a než se nadějete, louskají vám časopisy i billboardy u silnic. Pak jsou ale i takové, které by ke čtení nepřesvědčili snad ani Komenský s Platónem dohromady. Proč to tak je? Částečně je na vině rozdílný vývoj dětí. Čtení vyžaduje hodně pozornosti, a živé děti často prostě nemají náladu luštit rozdíly mezi B a P. Hodně toho ale zmůže i výchova.

Děti často opakují to, co vidí u svých rodičů. Takže když si vás odmalička navyknou vídat s časopisem, novinami či dokonce knížkou, začnou vás rychle napodobovat. Pokud sami nejste velcí čtenáři, tak to nemůžete čekat ani od svých potomků.
Vůbec nejlepším způsobem, jak vychovat malého milovníka literatury, je číst jim. Jedním z nejoblíbenějších zvuků je pro většinu dětí zvuk hlasu jejich rodičů, a pokud navíc zapojíte i trochu dramatizace, garantujeme vám, že vás vaši potomci budou zbožňovat. Že na večerní čtení není čas? Noste si knihu s sebou. A nemusí být ani tištěná. Klidně můžete mít pohádku či dobrodružný příběh uložený v mobilu, a vytáhnout ho kdykoli, když je na to vhodná doba. Cesta dopravním prostředkem, čekání u lékaře nebo ve frontě v supermarketu, to všechno jsou momenty, kdy vám literární dílo pomůže zklidnit neposedného potomka, a ještě budete za super-rodiče. A co číst? Kromě klasiky, jako jsou Čapkové, Rowlingová nebo Lindgrenová můžete zkusit i Deník malého poseroutky, příběhy o skřítcích muminech nebo Tolkienova Hobita. Knížku vybírejte společně s dítětem, máte pak maximální šanci, že vás doopravdy bude poslouchat.

Pozor na skryté vývojové vady. Některé děti čtení nebaví kvůli dyslexii nebo jiné poruše. Pokud tedy máte pocit, že za nezájmem vašeho zlatíčka o vznešené umění literatury je něco víc než volání tabletu, zkuste zajít k psychologovi. Nejhorší, co se vám může stát, je že ztratíte půlden v ordinaci. A tyto poruchy se zvládají tím lépe, čím dříve se na ně přijde. I pokud je diagnóza pozitivní, nezoufejte. Spousta skvělých autorů, třeba Agatha Christie, se s poruchou čtení pralo celý život, a nezabránilo jim to v tom stát se špičkami v oboru.