Jsou lidé, kteří lhát neumějí a hned se to na nich pozná. Na druhé straně jsou lidé, kteří lžou stejně lehce, jako dýchají. To je závislé na přítomnosti či absenci svědomí.
· Mýtománie nebo-li bájivá lhavost
U dětí do 6 let je bájivá lhavost považována za normální a s věkem odeznívá. Malé děti většinou do 4 let nerozlišují fantazii a skutečnost. Mezery vyplňují smyšlenkami, kterým ale věří. U dospělých a starších dětí již nelze bájivou lhavost považovat za standard. Člověk vypráví příběhy, které údajně zažil. Někdy si lež uvědomuje, jindy je o pravdivosti svého příběhu přesvědčen. Lži aktivně vymýšlí a šíří. Jejich účelem nebývá získat nějakou výhodu nebo někomu ublížit, ale získat si respekt a uznání, být ostatními vnímán jako zajímavý člověk. Bývá součástí duševních poruch či poruch osobnosti.

· Milosrdná lež
Přináší užitek tomu, kdo ji vyslovuje i tomu, komu je určena. Může to být tzv. lež zdvořilostní, kdy se nám jeví říci pravdu nevhodné či kruté a drobná lež nikomu neublíží. Samostatnou kapitolou je lhaní o zdravotním stavu. Je třeba zvážit, jaká informace bude pro pacienta přínosnou a kdy milosrdná lež může spíše škodit. Mělo by se dbát na přání pacienta.
· Obranná lež
Často používaná lež, kde by pravda mohla způsobit velké problémy nebo když se chceme vyhnout následkům, kterým bychom museli, v případě sdělení pravdy, čelit.
· Sebeklam
Některé sebeklamy mají charakter duševní nemoci. Obecně to jsou lži, o kterých člověk sám sebe přesvědčí, že jsou pravdou.

· Polopravda
Ani pravda ani lež … část tvrzení je pravdivá, ale část člověk zamlčí.
Existují návody, jak poznat, že nám někdo lže. V řeči vynechání slova „já“, nepřipouští, že se může mýlit, stručný projev, změna tónu hlasu, pomalejší projev, podivná logika příběhu. Z řeči těla můžeme zmínit dotýkání se nosu, mnutí oka, pokles gestikulace, strnulé tělo. Dobrý lhář je ale dobrým právě proto, že dokáže pracovat s hlasem i tělem jako herec.