Zábava je něco, co nás baví, těší nás to a přináší nám to radost. Co když ta činnost nám tak zevšední, že již přestane být zábavou, ale kvůli okolí se stane naší povinností? To už potom není zábava.

Zábava je dělat cokoli, co nás těší, na co se my těšíme, co děláme dobrovolně a rádi. Někdy se ovšem stane, že naše zábava, se stane naším pracovním údělem. Například předmětem podnikání. Z počátku nás to baví, vymýšlíme stále nové zlepšení a naši zákazníci z nás tu radost cítí a nakazí se jí, proto se k nám rádi vracejí k opakovaným nákupům.

Pro jednoho je zábavou pozorovat mraky na obloze a potom je přenést na malířské plátno. Pro jiného je zábavou navlékat náhrdelníky z korálků, pro dalšího šít kabelky a pro dalšího například navrhovat okrasné zahrady. Může potom dojít k tomu, že chceme spojit svou zábavu se svou prací, ale už jen tím, že ze zábavy je povinnost, ztrácí zábava část své zábavnosti a nabírá část zodpovědnosti. Po nějakém čase, ani si toho nemusíme všimnout, přijde to samo a plíživě, se ta část zábavná vytratí a zůstane pouze ta část nudná a povinná.

Jenže obchody nám jdou dobře, máme stálé odběratele, tak není důvod přestávat. Ale co když ten důvod, proč s danou činností přestat je právě to, že přestala být zábavou a začala být povinností? Než hodíte flintu do žita a na dobře rozjetý byznys bobek, raději si dejte přestávku, delší dovolenou, odpočinete si a naberete nové síly, potom se možná vrátí Vaše chuť a povinnost bude opět zábavou, která Vám přinese uspokojení a navíc Vás solidně uživí. Prostě naprosto dokonalá kombinace.

Jsou také takový lidé, které nebaví naprosto nic, případně se pro něco rychle nadchnou, ale jejich nadšení odejde ještě rychleji, než přišlo. Tito lidé si nedokážou najít nic, co by pro ně bylo trvalou zábavou a důvodem žít. Život je zábava, tak si toho lidé všímejte, protož uteče a my jen tak zmizíme.